Vykat nebo tykat?

V nedávné době jsem se zastavil ve vedlejší vesnici v malém obchůdku, který vede sympatický člověk vietnamského původu. Návštěvy u něho mám velmi rád, jelikož díky malé slovní zásobě prodavače si člověk procvičí i ostatní druhy komunikace. Právě při poslední návštěvě jsem narazil na problém. Jako zdvořilý slušný člověk panu prodavači samozřejmě vykám, on je však zřejmě zvyklý na to, že mu každý tyká. Po vrácení peněz se mě zeptal, proč mu vykám, takže jsem se mu snažil vysvětlit pomocí co nejjednodušších slov všechny důvody. Byla to velká dřina a hodně jsme se u toho zasmáli. V jeho rodném jazyce se totiž tykání a vykání nerozlišuje a lidé se různě oslovují spíše na základě věku.

Tato událost mě donutila k zamyšlení a rozhodl jsem se sepsat některé zajímavosti o použití tykání a vykání.

No tak na tykanou

Tykání lze použít v případě důvěrnějšího, společensky rovného nebo zkrátka bližšího vztahu. Tykají si většinou tyto skupiny:

  • Příbuzní v rodině
  • Kamarádi a děti
  • Příslušníci zájmových skupin, organizací a klubů
  • Spolupracovníci

Někde jsem se dočetl, že vyrůstající děti všem kolem sebe tykají a až s přibývajícím věkem se učí, že musí spíše vykat. Tento fakt byl popsán jako velká zajímavost. Ve skutečnosti na tom nic zajímavého není, protože děti vždy dělají přesně to, co vidí ve svém okolí. Kdyby si rodiče dítěte navzájem vykali, dítě by dělalo totéž.

Mohu Vám vykat?

Opakem tykání je již nám známé vykání. Je pravidlem, že vykáme společensky významnějším osobám – nadřízenému, staršímu a tak dále. Je slušností vykat i všem ženám a to bez ohledu na postavení či věk, jelikož právě žena je považována za významnější, i kdyby proti ní stál prezident (zde je myšlena spíš funkce než samotná osoba). Ne v každé kultuře však toto pravidlo platí, ženy nejsou všude úplně uctívány.

A do třetice z Hamburku

Třetím způsobem, který lze využít, je vykání a oslovení křestním jménem. Stačí například říci: „Jak se dnes máte, Jiří?“. Někdy je tato forma označována jako „Hamburský mix“. Slouží k důvěrnějšímu vztahu mezi dvěma osobami, kdy z jakéhokoliv důvodu nechceme použít tykání. Takové užití křestního jména při tykání vyjadřuje náklonnost a důvěru, přesto vymezuje dostatečně velké hranice.

Často se můžeme setkat s takzvaným nerecipročním tykáním. Jedná se o stav, kdy jeden tyká a druhý vyká. Tato situace často nastává při kontaktu dospělého s dítětem, často pak ve školách. Dále se s nerecipročním tykáním můžeme setkat v zaměstnání, kdy nadřízený automaticky tyká podřízenému. Někteří lidé to berou jako samozřejmost, nemělo by tak tomu být.

Využijte načasování

Může se stát, že při setkání dvou stejně společensky významných lidí začne jeden hned tykat. Pokud si myslíte, že to je neprávem, klidně začněte tykat také, není to v rozporu s etiketou. Buď bude konverzace probíhat dál v duchu tykání, nebo si troufalý řečník uvědomí svou chybu a dále zvolí raději vykání. Dalším „trikem“, jak lze s výhodou použít tento jev našeho jazyka je, že oslovíme danou osobu s vykáním, abychom upoutali pozornost. Učitelé svým žákům často říkají: „Tak nám o tom něco povězte, pane kolego“.

V dalším článku se podíváme na odlišnosti tykání a vykání napříč ostatními jazyky.