Jak na veřejný projev?

Návodů a postupů, jak správně prezentovat své myšlenky na veřejnosti, je velká spousta. Jejich rozdíly jsou zejména v účelu a smyslu našeho vypravování. Ale ať už chce lektor jen zaujmout své žáky zajímavostí vykládané látky nebo obchodní zástupce rozšířit okruhy svých zákazníků, existují základní pravidla pro správnou prezentaci, která mohou pomoci každému řečníkovi.

Důležitost přípravy

Říká se, že příprava je půl úspěchu, takže tuto část rozhodně nepodceňujme. Pokud budeme prezentovat na doposud neznámém místě, je určitě dobré něco si o tomto místě zjistit. Samozřejmě nám pomůže znalost prostorů – akustika, pozice posluchačů, světelné podmínky a další. V rámci přípravy je také výhodné zjistit si i složení publika. Určitě můžeme svůj výklad přizpůsobit tomu, jestli nás budou poslouchat odborníci či laici, ženy či muži, ale i věková kategorie posluchačů může být směrodatnou informací při přípravách. Pokud budeme dopředu vědět, zda můžeme použít například dataprojektor, určitě to naší přípravě pomůže a můžeme zaujmout i příjemně zpracovanou video-prezentací.

Každý si jistě předem připravuje minimálně osnovu svého projevu. Mělo by se jednat o soupis nejdůležitějších bodů, které jsou obsaženy v naší řeči. Jde ale pouze o jakousi kostru naší přednášky – určitě není dobré všechny informace číst z papíru, působí to velice nezkušeně a neosobně. Bohužel to zřejmě není známo ani lidem, kteří vystupují často před televizními kamerami. Můžeme se setkat s přenosy z tiskových konferencí, kde se řečník zaujatý čtením svých poznámek skoro ani nepodívá do davu novinářů a ostatních posluchačů, čímž se dopouští velké chyby.

Vše má své místo, takže nejdříve 3P

Celý projev lze rozdělit na tři hlavní části. Úvodní část zahrnuje takzvané 3P – pozdrav, představení a přivítání. Představení je myšleno sebe samotného jako řečníka, mluvíme tedy v ich-formě. V této části je velice důležité představit i dané téma prezentace a snažit se získat zájem a upoutat pozornost publika. Pro získání zájmu svých posluchačů je dobré využívat metod porovnání nebo jakékoliv formy řečnických otázek. V této části je totiž klíčové přinutit posluchače k zamyšlení.

V hlavní části prezentace se snažíme rozvíjet naše klíčové myšlenky, podávat vysvětlení a argumenty podložená tvrzení. V podstatě detailněji vysvětlujeme hlavní záměr přednášky. Je nutné udržet pozornost posluchačů a proto je dobré s publikem neustále komunikovat. Lze například měnit vzdálenost mezi námi a posluchači, tázat se na jejich názor či lehce zavtipkovat. Při užití jakýchkoliv vtipů ale buďme maximálně obezřetní. Osobně jsem se setkal s tím, že můj občas lehce sarkastický humor nesnese úplně každý a tímto „kouskem“ jsem si své publikum nezískal. Velice příjemným prvkem je však například zahrnutí krátkého příběhu do samotného projevu, třeba pro přiblížení zkušenosti.

V průběhu každého projevu dáváme k dispozici posluchačům konkrétní počet myšlenek. Může pomoci i vědecky podložený fakt, že je vhodnější používat lichý počet těchto myšlenek. Ať už jde o výběr čehokoliv, z lichého počtu si člověk vybere mnohem snáze.

Rychle, stručně, účinně

Nakonec následuje závěrečná část, která má být stručná a rychlá. Zde dochází ke zdůraznění hlavní myšlenky projevu či důvodu prezentace, popřípadě ke stručnému shrnutí. V závěru je také dobré poděkovat a rozloučit se. Podle možností a povahy prezentace se v této části může nacházet i prostor pro diskuzi, ale většinou je tato část setkání plánována až po úplném ukončení projevu. Je hrubou chybou používat slovní spojení typu „Děkuji za Vaši pozornost“, ačkoliv je povaha vašeho projevu sebevíce neformální. Nemáte za co děkovat - ten, kdo nechtěl, stejně neposlouchal.

Samozřejmě je dobré vyhnout se jakékoliv chybě v přípravě i v projevu samotném. Pokud však i přesto k nějaké nedokonalosti dojde, určitě na ni posluchače nemusíme upozorňovat. Rozhodně není na místě říkat věty jako „Omlouvám se za svůj hlas, jsem bohužel nachlazený“. Je sice dost možné, že si toho posluchači všimnou, ale naopak třeba budou rádi, že i přes takovou indispozici jsme se rozhodli vystoupit.

Na co si dát pozor?

Na závěr si dovolím uvést několik doporučení pro odvedení kvalitního výkonu:

  • Nepovyšovat se nad své posluchače
  • Používat rozumně svůj hlas – sílu, intonaci, artikulaci
  • Upřímně se dívat do očí a usmívat se, pokud je to vhodné
  • Kontrolovat své pohyby (nekolíbat se, nehoupat se v kotnících, nepřecházet)
  • Nehrát si s pomůckami (tužka, oblečení)
  • Využívat pauzy v mluvení ve svůj prospěch (upoutání pozornosti)

I taková disciplína jako je umění perfektně mluvit na veřejnosti se může člověk naučit. Je však nutné dávat si pozor na základní chyby a dodržovat jistá doporučení. Věřím, že se mi v tomto článku povedlo shrnout alespoň ty nejzákladnější prvky z obou skupin. Velice důležité je dívat se kolem sebe a svůj projev neustále zdokonalovat. Jako jeden z nejlepších způsobů, jak zlepšit své dovednosti, je nahrát si vlastní vystoupení a poté si ho pouštět. Jistě si všimnete drobností, které si při samotném projevu asi neuvědomujete. Navíc je velice zajímavé, pokud sledujete sami sebe. Mysleme na to, že účelem kvalitní prezentace není někoho přesvědčovat o svých pravdách, ale spíše donutit posluchače k zamyšlení. V tom je to pravé kouzlo.