Umíte lhát?

Zřejmě se nenajde člověk, který nikdy ve svém životě nezalhal. Neobjevíte ani jedince, který nikdy nebyl žádné lži vystaven. Se lží se totiž setkáváme denně. Může se jednat o milosrdné lži, někdo však ve lži žije celý život. Ale pozor – pokud vám někdo lže, je to jenom proto, že s jeho lží souhlasíte! Někdy je těžké odhalit lež, když si přejete, aby vyřčená slova byla pravdou.

Ať už se jedná o jakýkoliv druh lhaní, je vědecky dokázané, že více lžeme neznámým lidem. Je to pochopitelné – cizí člověk tolik nezná naše emoce, hůře tedy může rozpoznat, že to, co mluvíme, není úplně pravdivé. Jsou také důkazy o tom, že zalhat může častěji extrovert než introvert. A konečně nejzajímavější poznatek – muži lžou až osmkrát více a zejména o sobě, naproti tomu ženy tají pravdu hlavně z důvodu, aby uchránily své blízké.

Jestli jste žili v domnění, že lhát se člověk naučí s postupem věku, kdy dostává rozum, tak svůj názor zkuste přehodnotit. Co třeba dělá malé dítě, když na sebe poutá pozornost pláčem? Již ve dvou letech pak dokáže slušně zamlčovat, pětileté už lže naprosto otevřeně a s rostoucím věkem se děti ve lhaní jen zdokonalují. Svým způsobem je to i učením od svých rodičů, kteří jim to samozřejmě zakazují, ale nedělají nic jiného…

Poslouchat nebo sledovat?

Pokud posloucháte někoho, kdo mlží skutečnost a vymýšlí si, může vás zarazit, že používá formálnější jazyk než obvykle, říká se tomu „non-contracted denial“, do češtiny můžeme volně přeložit jako „nezkrácené popírání“. Místo toho, aby dotyčný řekl „Ne, včera jsem tam nebyl“, spíše vypoví „Skutečně jsem tam včerejší večer nebyl ani na chvíli“. Často se při lhaní objevují i fráze typu „Dobře mě poslouchejte“, „Tak abych vám pravdu řekl“ nebo například „Se vší upřímností mohu říci“.

Dalším ukazatelem při poslechu lží je to, že řečník často opakuje informace, které již vyslovil, a zároveň se je snaží zdůrazňovat (může působit agresivněji). Často lhář mluví hlubším hlasem než obvykle. Také někdy používá mnoho zbytečných detailů často vůbec nesouvisejících s tématem a jeho mluva může být charakteristická i častými přestávkami a zadrháváním ve větách. Dále můžeme rozpoznat lež pomocí toho, že mluvčí před odpovědí opakuje otázky, čímž získává čas na promyšlení své odpovědi. Jindy zase může odpověď vyhrknout ihned, téměř současně s ukončením otázky, což svědčí o předem připravených odpovědích. Posledním celkem častým rysem bývá, že své lhaní se člověk pokouší přehlušit tím, že je přehnaně milý a lichotivý ke svému posluchači.

Divadlo začíná

Neverbální projevy, které lze pozorovat u mluvčího krásně vystihl Freud, když řekl: „Víte, je v tom mnohem více než proslov. Žádný smrtelník neudrží tajemství. I když mlčí, prozradí ho jeho tělo.“ Pokud se zaměříte na konkrétní části těla, určitě dokážete lež rozlišit přesněji. V mnoha případech se můžeme setkat s tvrzením, že pokud někdo lže, je při mluvení nervózní a celý se ve stresu ošívá. To můžeme pozorovat zejména u dětí a nezkušených lhářů. U „profesionálů“ se ale spíše setkáváme s tím, že jejich horní polovina těla ztuhne. Důležitým projevem lhaní je vyhýbání se otevřeným gestům, například spojení prstů obou rukou nebo pokládání dlaní vzhůru jejich vnitřní stranou. Své lhaní podtrhne i ten, kdo se při rozhovoru odklání a nekopíruje pohyby druhé osoby, čímž vyjadřuje svou disharmonii. Setkat se můžeme s tím, že pokyvování hlavy mluvčího je v rozporu s tím, co říká, nebo před samotným pokývnutím lehce zaváhá.

Nejvýmluvnější částí těla je hlava

Mistrem v této oblasti je proslulý profesor psychologie Paul Ekman, který se zabývá neverbální komunikací a gesty. Z jeho studií vychází, že člověk má na svém obličeji 43 svalů, pomocí kterých lze teoreticky vytvořit až 10 000 různých grimas. Tento přední odborník se zaměřil pouze na zlomek z nich a pro jejich analýzu vytvořil systém nazvaný FACS (Facial Action Coding System). Pomocí tohoto aparátu je pak možné analyzovat rozpory mezi tím, co dotyčný říká a jak se při tom tváří. Většinou se však jedná o svalové pohyby, které mluvčí nedokáže ovlivnit a netrvají ani polovinu sekundy.

Můžeme pozorovat například objevující se vrásku mezi obočím, která se zvýrazňuje ve chvíli, kdy slyšíme, vidíme nebo říkáme něco, s čím nesouhlasíme. Pokud někomu lžete, může se měnit i barva vašeho obličeje.

Nejdůležitější orgán – oko

Dítě bude odklánět při lhaní svůj zrak a jen nenápadně o váš pohled zavadí. Zkušenější lhář bude ale oční kontakt přímo vyžadovat, aby tím tak mohl přesvědčit svou oběť o „pravdě“. Při lhaní lze také pozorovat častější mrkání s proměnlivou rychlostí (oční víčka často zůstávají zavřená po delší dobu).

Jelikož se na obličeji každého z nás nacházejí svaly, které lze jen stěží ovlivnit, můžeme se na ně při odhalování lží spoléhat trochu více. Jedná se například o kruhový sval oční, který se skládá ze dvou částí. Vnitřní část napíná víčka a pokožku přímo pod nimi a vnější část, která se nachází okolo celého očního důlku. Pomocí tohoto vnějšího kruhového očního svalu můžeme stahovat obočí a kůži pod ním, zvedat pokožku pod okem a vytahovat líce. Tento sval dokáže ovládat pouze malé procento z nás. Právě díky němu lze také rozeznat například upřímný úsměv od hraného. Ne nadarmo se říká, že na člověku se smějí zejména oči.

Další částí, kterou ovšem ovlivnit nemůžeme vůbec, jsou zorničky očí. Jejich stahování a roztahování je zcela nezávislé na lidské vůli. Výzkum z University of Stirling zveřejněný v British Journal of Developmental Psychology dokázal, že rozšiřování zornic je přímo úměrné velikosti stresu, který při lhaní vzniká.

Vůbec není náhoda, že hráči pokeru si na hru berou brýle s černámi skly, důvod je zcela jasný.

Tak kdo tedy lže?

Všechny uvedené poznatky a poznámky jsou však pouze ukazatele lhaní, nemůžeme se na ně tedy naprosto spolehnout. Je však dost pravděpodobné, že při jejich větším počtu a kombinaci se se lží setkáváme. Pokud to situace umožní, je nejlepší začít podezřelému klást otázky. V tom případě je třeba zachovat klid a vlídnost. Jestliže se skutečně jedná o lháře, můžeme docílit stavu, kdy znervózní, může nevědomky zaměnit gesta spojená s řečí nebo se stane agresivnější, když se nám bude snažit vnuknout své lži. V tu chvíli se sám odhalí.

Na závěr bych rád citoval jednoho z největších lhářů, padělatelů, zlodějů a podvodníků jménem Henry Oberlander – „Každý je ochoten vám něco dát výměnou za to, po čem on sám touží“.

Použité zdroje:
ČAKRT, M.: Jak poznat lež. In: Psychologie[online].2011. Dostupné z http://psychologie.cz/jak-poznat-lez/
EKMAN, P.: Odhalené emoce. Brno: Jan Melvil Publishing, 2015, 328s. ISBN: 978-80-87270-81-3.
MEYER, P.: Liespotting: Proven Techniques to Detect Deception. New York: St. Martin's Griffin, 2011, 256s. ISBN-10: 0312611730.
SIFFERLIN, A.: Is That a Bluff? Looking for Lies in People’s Shifty Eyes, In: Heathland[online].2012. Dostupné z http://healthland.time.com/2012/07/13/is-that-a-bluff-looking-for-lies-in-peoples-shifty-eyes/