Proxemický tanec – smím prosit?

Jistě se vám někdy přihodilo, že jste se v přítomnosti nějaké osoby necítili úplně dobře. Je velice pravděpodobné, že to bylo způsobeno právě vzdáleností, kterou jste mezi sebou měli.

Proxemika, jinak řečeno prostorové umístění, se zabývá umístěním účastníků komunikace v prostoru, případně i orientací v tomto prostoru. Každého, s kým nějakým způsobem osobně komunikujeme, se snažíme zařadit do konkrétní skupinky dle sympatií a udržujeme s ním danou vzdálenost. S partnerem si po večeři rádi sedneme v objetí při sledování filmu, s vlastním vedoucím v práci si udržujeme spíše větší vzdálenost. Pokud potkáme na ulici naprosto cizího člověka, držíme se od něho ještě dále.

Každý máme své prostory

Americký antropolog Edward Twitchell Hall, který poprvé použil pojem „Proxemika”, dále definoval čtyři základní zóny osobního prostoru:

  1. Intimní (méně než 45cm)
  2. Osobní (45-120cm)
  3. Společenská (120-360cm)
  4. Veřejná (360cm a více)
Tyto hranice však nejsou nijak pevně dány z několika důvodů. Rozdíly najdeme jistě podle pohlaví účastníků - ženy totiž mohou chápat narušení jejich osobní zóny mužem jako pokus o flirtování a pokud to nebyl záměr, těžko se vysvětluje opak. Napříč kulturami však také existuje mnoho rozdílů. Arabové, Italové či Jihoameričané jsou známí tím, že se chovají více osobně, pouštějí si lidi více k tělu. Naproti tomu obyvatelé Austrálie mají své hranice zón osobního prostoru posunuty na trochu vyšší hodnoty oproti definici. Každopádně i v rámci jednoho pohlaví a jedné kultury lze najít odlišnosti, může za to totiž charakter či věk každého z nás.

Jak se to stane?

Pokud se takto sejdou dva účastníci osobní komunikace, kteří mají odlišné představy o hranicích zón osobního prostoru, vzniká tzv. „Proxemický tanec”. Váš kolega se bude snažit přistoupit blíže, ale vy budete pořád ustupovat, jelikož vám narušuje například intimní zónu. Narušením některé ze zón lze využít k „vykolejení” účastníka rozhovoru a získat tak nad ním dočasnou převahu při argumentaci. Tuto strategii volí například policejní vyšetřovatelé, kdy vyšetřovanému vstupují do intimní zóny a vystavují ho tak notné dávce stresu.

Nejen na délce záleží

Nezáleží však jen na horizontální vzdálenosti. Často se říká „Má nad ním navrch”, protože i pozice očí v rámci vertikálních souřadnic je velice důležitá. Není ani náhoda, že přirozenou autoritu vzbuzují hlavně vysocí lidé. Vzpomeňte si například na doby ze školních let, kdy přísná učitelka stála vedle vaší lavice a kárala vás za špatnou úpravu sešitu. Jaký to vyvolalo pocit?

Když chce vynadat zaměstnavatel svému zaměstnanci, posadí ho pohodlně do své pracovny na příjemné, polstrované křesílko a pak si za stolem (nebo ještě hůře - vedle něho) stoupne. Má zaměstnanec ještě sílu se trochu hájit? I řečnické pulty jsou na vyvýšených místech a určitě to není hlavně proto, aby byl mluvčí viděn. Podle stejného principu jsou například i uzpůsobeny kazatelny v kostelích, kde je navíc díky atmosféře vše ještě několikrát umocněno.

Samozřejmě lze tyto techniky využít i opačně. Pokud budete chtít něco vysvětlit malému dítěti, klekněte si k němu a určitě vás bude brát vážněji – využívají toho zejména lékaři.

Když se podíváme kolem

Kombinaci narušení horizontálních zón cizími lidmi a působení v rámci jejich horizontálního rozmístění můžeme sledovat klidně denně v hromadných dopravních prostředcích. Lidé sedící vedle sebe si navzájem narušují své intimní zóny a stojící spolucestující celou situaci ještě podtrhují. Všichni se pak snaží vyplnit tyto chvíle alespoň „zíráním do nekonečna” nebo odvracením hlavy k oknům či stěnám. Proto může mít někdo dojem, že snad každý jezdí do práce smutný a naštvaný. Do určité míry tomu tak může být, ale svou roli dozajista hraje i prostor kolem nás - v autobuse to ale moc neovlivníme.

Podobný pocit začíváme u zubního lékaře. Stojí přímo u vás, vy sedíte v polohovacím křesle, ze všech stran nějaké přístroje... Ale je to jenom stres, protože je narušena intimní zóna a navíc prostě nemáte kam utéct. Jistě znáte spoustu mnohem horších vyšetřeních.

Co z toho plyne?

Pokud si uvědomíme, že i vzdálenost a poloha mezi námi hraje nějakou roli, určitě dokážeme z dané situace vyčíst více informací, ať už se jedná o obchodní schůzku či náhodné setkání.

Použité zdroje:
HALL, T. E.: The Silent Language. New York: Anchor, 1973, 217s. ISBN-10: 0385055498.
KNAPP, M. L.: Nonverbal Communication in Human Interaction. New York, 1978, 528s. ISBN-10: 1133311598.