Upřímně, ale s rozmyslem
Být upřímný se v dnešní době „nosí” stále méně. Jak ale poznávám více a více lidí, zároveň zjišťuji, že upřímnost je jednou z nejdůležitějších vlastností člověka. Často se ale setkávám i s tím, že tato vlastnost přerůstá v aroganci. S tím trochu souvisí výrok, který jsem nedávno zaslech: „Chval přede všemi, kárej v soukromí.”
Rádi jsme chváleni a je v podstatě jedno, jestli před obecenstvem či osobně. Samozřejmě, že před dalšími lidmi se můžeme lépe dmout pýchou. Co je však podstatné, pokud chceme někomu sdělit svou výtku na jeho chování, práci či podobně, je lepší to provést mezi čtyřma očima. Nejenže si tohoto kroku dotyčný bude vážit mnohem více, protože je to mnohem osobnější způsob, ale prokážete mu navíc laskavost a ušetříte jeho případné ponížení před ostatními.
Mám pocit, že někteří si tento fakt moc neuvědomují. Možná za to může právě větší pomyslná důležitost sama sebe a někdo prostě musí poukazovat na chyby ostatních, aby tím dal najevo, že právě on je ten „neomylný”. Pokud ale chceme být skutečně upřímní a budovat příjemné vztahy s ostatními, zamysleme se občas nad vlastním chováním a podívejme se na své chování z druhé stránky.